Ne-neděste se.
Není to tak jak myslíte. Ani nebudu podruhé babičkou-zatím.
Jak víte-miluji zvířátka a jejich někdy velmi krutý osud mi není lhostejný a strašně mně to bolí.
Už dávno jsem si říkala,že bych našemu šicounkovi pořídila kamaráda,nebo kamarádku.
Občas jsem koukla na útulky v okolí. Když vidím ty zoufalé pohledy pejsků,smutné oči a zároveň naději.Špatně to snáším.
Na facebooku chodím na stránky shih-tzu v nouzi. Nedovede si představit co dokáže tvor myslící,inteligentní který si říká člověk.Tento týden jsem náhodou zabrousila na stránky kolínského útulku.
Vykoukla na mně ustrašená holčička. Malá bílá princeznička.
Tak mně napadlo,proč je asi taková něžňoučká holčička v útulku?
Zavolala jsem tam. Mám šok. Tohle krásné stvoření někdo zatloukl do dřevěné bedny a pohodil kamsi na kraj města. Jako kus hadru.
Je rozhodnuto.
A tak volám každý den,sleduju jak se uzdravuje,chystám jí pelíšek a těším se na tu holku chlupatou. Těším se až ji budeme rozmazlovat a dáme jí snad ten nejlepší domov,jaký si zaslouží.
A ona si ho zaslouží moc..........
pelíšek už čeká
